Emma je tu!

Od pátku všude na internetu čtu a v televizi slyším o té Emmě. Že to prý bude úplně mega vítr a tak... No přiznám se, že nejdřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože tenkrát, jak řadil ten prďola Kyril, to v Hradci bylo spíš jako takový mírný vánek... Asi jsem to krapet podcenil, takže mám teď kupu zážitků.:-D Začněme pěkně od začátku...
Dopoledne jsem měl jet k tatovi vlakem, protože zase potřeboval něco kutit s počítačem a já jsem známý ajťák, že? Takže jsem v poledne vyrazil na vlak. Když jsem přišel na nádraží, tak mi přišlo trochu zvláštní, že je tam tolik čekajících lidí, ale řekl jsem si, že asi v Praze dávají něco zadarmo, tak všichni vyjeli do velkoměsta...Ale když jsem uviděl tu tabuli, kde jsou napsané odjezdy vlaků, tak jsem na to koukal jak ostravák na bílý sníh, protože u všech vlaků bylo alespoň 50 minut zpoždění. Prý kvůli té Emmě. Takže jsem se otočil a pelášil domů přemluvit maminu, aby mě do Kostelce hodila. Naštěstí měla dobrou náladu, takže za 40 min už jsem byl v Kostelci.;) Za další hodinu už jsem seděl s tatou v autě a frčeli jsme směr Hradec, páč jsem geniální syn a všechno jsem stihl vykutit dost rychle.
Další střet s Emmou jsem zažil večer cestou do hospody. Z okna to už vypadalo docela klidně, takže jsem vyrazil jen tak v mikině a jarní bundě. Naštěstí jsem měl u mikiny i u bundy kapucu, které jsem si nasadil ihned po vyjití z domu. Tak do půli cesty to bylo docela v pohodě, potom ale zhoustl děšť a zesílil vítr, takže jsem měl docela co dělat, abych udržel směr. Naštěstí jsem šel na dobré straně ulice, takže jediný větší problém byl, když jsem měl jít kolem mezery mezi činžáky. Nakonec jsem to zvládl, ale šel jsem, jak kdybych měl v sobě deset piv, tři vodky a dva rumy. Potom už naštěstí cesta probíhala v pohodě až na místo, jenom jsem dost zmokl.
Poslední a jediná kladná zkušenost s Emmou byla cestou domů. Už nepršelo a vítr foukal docela teplý, takže jsem si cestu docela užil. Jen jsem tak plul ulicí a představoval jsem si, že jsem plachetnice na širém moři. Fakt to byla docela sranda, jen tak se zmítat v poryvech větru a pomalu jít domů.;) Bohužel, když jsem přišel před dům, uviděl jsem značku před domem, jak se nebezpečně kácí na dům, jak kdyby vypila flašku absinthu. Takže jsem musel opět zapojit své skryté kutilské vlohy a značku jsem natočil na chodník, takže teď nespadne na dům. Maximálně do ní narazí hlavou nějaký cyklista, co jede po chodníku v protisměru. Ale ten si to zaslouží, protože který debil by vyjel v tomhle počasí a navíc do jednosměrky, no ne?