Majkles tenhle týden ulítává ná...

Já vím, že to jsou Take That. Já vím, že je to sladkej popík. Ale prostě si na tom celý týden ulítávám. :-D Každý máme nějakou úchylku, ne? :)

Týden náročný jak čip!

No, to byl zase divný týden. Ačkoliv se skoro nic zajímavého nedělo, tak jsem byl pořád v jednom kole. Ale pěkně popořádku. ;)
V neděli jsem totálně prokaučoval cestu do Prahy, protože jsem si zapomněl včas koupit místenku. No a vzhledem k tomu, že jsem dost líný a jestli něco nemám rád, tak je to stání v autobusu, rozhodl jsem se, že pojedu až v pondělí brzo ráno. Takže jsem celou neděli propařil na Wii a dostal se v Zeldě o dalších 5% dál.:-D Super postupy dělám, fakt že jo... Za 30h hraní jsem se dostal přesně do třetiny.:-D
V pondělí jsem jak vocásek už v sedm ráno seděl v autobusu směr Praha, abych za dvě hodiny v bytě zjistil, že se mi pokadil notebook a budu muset přeinstalovat Billa...Menším problémem bylo, že jsem v Praze neměl instalační DVD. Tak jsem se sebral a jel zase zpátky do Hradce. Fakt boží zábava, tohleto.
V úterý jsem tím pádem nemohl jít do školy, což mě doopravdy dosti mrzí. Na druhou stranu jsem se zase nechal pořádně napíchat, až jsem vypadal jak rozzuřený dikobraz. Potom hnedka honeeeem do Prahy, v půl osmé byla v plánu hopůdka.;) Bohužel mi trošku nevyšla cesta z pubu, protože jsem chytl nějaký špatný spoj a musel bych potom čekat 25 minut na tramvaj domů...Takže jsem se sebral a vyrazil po svých. Nejdřív jenom o zastávku dál... Nakonec z toho byla krásná romantická mrazivá procházka nočním Žižkovem a za půl hodiny jsem byl doma, dřív než kdybych jel tramvají.8-) To jsem zas měl dobrý nápad jednou.
Na středu jsem se fakt hoooodně těšil, protože jsem si jel koupit filtry na foťák a potom jsem měl v plánu vyrazit fotit po Praze. Když jsem vyrážel z bytu, tak bylo naprosto nádherně, modré nebe a docela i teplo. Než jsem dojel do města, tak se stačilo zatáhnout a jak jsem vystoupil z tramvaje začalo chumelit, vážně super. Nakonec se počasí umoudřilo a já vyrazil fotit. Vždycky jsem si chtěl vyfotit Prahu zezhora od Kyvadla, takže je jasné, že moje první kroky směřovaly tam. Jako na potvoru se zase zatáhlo a chvíli po tom, co jsem tam dorazil začalo zase chumelit! Na začátku března! No fuj! Ale nechtěl jsem se vzdát, takže jsem zasedl na zábradlí, čekal, až přejdou mraky, a při tom se díval na Prahu. Po chvíli se na mě štěstí usmálo a vykouklo slunce a mraky odešly, takže jsem udělal pár fotek a mazal dolů, protože jsem si chtěl udělat fotky z nábřeží a slunce už pomaloučku zapadalo. Domů jsem nakonec dorazil asi o půl šesté, promrzlý jak eskymák, který usnul na záchodě, a maximálně uchozený. Ale fotky se docela povedly, takže jsem spokojen. Ve čtvrtek mě ale čekal konečně ten minitest z mikroekonomie, takže jsem studoval jak šprt na speedu.
Mega-naučen jsem ve čtvrtek vyrazil do školy. Ještě jsem si to chtěl projít cestou do školy, ale zase jsem natrefil na autobus, co zažil premieru Majora Zemana, takže jsem byl rád, že jsem dokázal jakž takž stát a nelítat přes celý autobus. Ve škole jsem zase perlil a test snad napsal na plný počet. Akorát si začínám myslet, že mě moji spolustudenti z hodin ekonomie nemají moc rádi, protože když oni něco neví, tak ta paní se zeptá mě a pak říká, jak jsem ekonomický odborník a podobné kidy. Ale dost logicky už to musím umět i pozpátku, když se to učím už rok a půl skoro, no ne?:-D Jenže jim to asi nedochází.:(
V pátek jsme zase megagenialně koupili s Majákem místenky, takže jsme cestou domů ani nemuseli stát, i když tentokrát stálo asi jen 5 lidí, což není moc...Škoda, ale snad to za týden bude lepší.
Mno a celý dnešek se jen válím doma a dospávám to, co jsem přes týden nestihl...Taky koukám na filmy a říkám si, že bych měl dělat něco do školy. Ale znáte to, proč dělat věci do školy dřív než den před deadline, že?:-D

Emma je tu!

Od pátku všude na internetu čtu a v televizi slyším o té Emmě. Že to prý bude úplně mega vítr a tak... No přiznám se, že nejdřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože tenkrát, jak řadil ten prďola Kyril, to v Hradci bylo spíš jako takový mírný vánek... Asi jsem to krapet podcenil, takže mám teď kupu zážitků.:-D Začněme pěkně od začátku...
Dopoledne jsem měl jet k tatovi vlakem, protože zase potřeboval něco kutit s počítačem a já jsem známý ajťák, že? Takže jsem v poledne vyrazil na vlak. Když jsem přišel na nádraží, tak mi přišlo trochu zvláštní, že je tam tolik čekajících lidí, ale řekl jsem si, že asi v Praze dávají něco zadarmo, tak všichni vyjeli do velkoměsta...Ale když jsem uviděl tu tabuli, kde jsou napsané odjezdy vlaků, tak jsem na to koukal jak ostravák na bílý sníh, protože u všech vlaků bylo alespoň 50 minut zpoždění. Prý kvůli té Emmě. Takže jsem se otočil a pelášil domů přemluvit maminu, aby mě do Kostelce hodila. Naštěstí měla dobrou náladu, takže za 40 min už jsem byl v Kostelci.;) Za další hodinu už jsem seděl s tatou v autě a frčeli jsme směr Hradec, páč jsem geniální syn a všechno jsem stihl vykutit dost rychle.
Další střet s Emmou jsem zažil večer cestou do hospody. Z okna to už vypadalo docela klidně, takže jsem vyrazil jen tak v mikině a jarní bundě. Naštěstí jsem měl u mikiny i u bundy kapucu, které jsem si nasadil ihned po vyjití z domu. Tak do půli cesty to bylo docela v pohodě, potom ale zhoustl děšť a zesílil vítr, takže jsem měl docela co dělat, abych udržel směr. Naštěstí jsem šel na dobré straně ulice, takže jediný větší problém byl, když jsem měl jít kolem mezery mezi činžáky. Nakonec jsem to zvládl, ale šel jsem, jak kdybych měl v sobě deset piv, tři vodky a dva rumy. Potom už naštěstí cesta probíhala v pohodě až na místo, jenom jsem dost zmokl.
Poslední a jediná kladná zkušenost s Emmou byla cestou domů. Už nepršelo a vítr foukal docela teplý, takže jsem si cestu docela užil. Jen jsem tak plul ulicí a představoval jsem si, že jsem plachetnice na širém moři. Fakt to byla docela sranda, jen tak se zmítat v poryvech větru a pomalu jít domů.;) Bohužel, když jsem přišel před dům, uviděl jsem značku před domem, jak se nebezpečně kácí na dům, jak kdyby vypila flašku absinthu. Takže jsem musel opět zapojit své skryté kutilské vlohy a značku jsem natočil na chodník, takže teď nespadne na dům. Maximálně do ní narazí hlavou nějaký cyklista, co jede po chodníku v protisměru. Ale ten si to zaslouží, protože který debil by vyjel v tomhle počasí a navíc do jednosměrky, no ne?

Důchodci

Teda řeknu vám, to byl zase den! V noci jsem snad do dvou zkoušel Senkora, takže je jasné, že se mi ráno do učení ani trochu nechtělo. Nakonec jsem se ale přemohl a našprtil jsem se úplně všechno na testík. Do školy jsem jel docela spokojen, že konečně budu mít čtyři bodíky z minitestu (poprvé za 3 semestry :-D). Nejdřív mě ale čekala angličtina, na kterou jsem nějak zapomněl udělat úkol. Naštěstí ta paní, co nás učí, vypadala, jako kdyby si před hodinou dala džojntíka. Takže na žádný úkol ani nedošlo. Já ji stejně moc nevnímal, protože jsem se už těšil, jak další hodinu napíšu takovej testík, že ho bude ukazovat jako vzor! Nojo, ale místo svérázné plnoštíhlé paní přišla nějaká cizačka s takovým divným popruhem. Takže testík žádný.:( Alespoň jsem uplatnil své znalosti v průběhu hodiny, ale body z toho žádný nebudou. Po cestě jsem si aspoň trochu zlepšil náladu v autobusu... Kupodivu byl skoro prázdný, takže jsem si sedl na mé oblíbené místo vpravo před tím kloubem, pěkně si natáhl nohy, hodil vedle sebe tašku, pustil muziku do uší a vytáhl časopis. Do autobusu skoro nikdo nenastupoval, takže jsem si nedělal starosti s tím, že bych se musel uskromňovat, protože proti směru jízdy stejně nikdo sedět nechce, no ne? Asi na druhé zastávce nastoupila taková už značně věkem opotřebovaná paní a stoupla si nade mne. Pořádně jsem se podíval po autobusu, abych se kdyžtak uskromnil, kdyby nebylo místo, ale zjistil jsem, že jsou obsazeny asi 4 sedačky a navíc vedle přes uličku byly 3 místa volná, takže jsem se v klidu vrátil ke čtení. Po chvíli mě vyrušilo nějaké brblání, tak jsem si ztlumil zvuk a slyšel, že babce se nelíbí, jak tu sedím, protože tam nemá místo, kam by si sedla. Znovu jsem se podíval po autobusu, abych zjistil, že všude kolem je místa na sezení tolik, že by se v pohodě uvelebil i Santa Klaus a jeho sobi. Takže jsem znovu zapnul iPod a četl. Po pár minutách to babku asi přestalo bavit, nebo si uvědomila, že ji neposlouchám, a přestala. Takhle vydržela asi deset minut a potom zase spustila ty samé kidy midy. Už mě to docela přestávalo bavit a začal jsem uvažovat o tom, že bych si přesedl někam jinam. Ale tohle místo fakt miluju, protože se tam dá dost pohodlně sedět a ani to moc neháže. Navíc jestli něco doopravdy nesnáším, tak to jsou důchodci, co chtějí pustit sednout, i když je všude kolem místa dost, takže jsem dal vyšší hlasitost a vykašlal se na ní. Ale pořád mi hlava nebrala, proč si kua nemůže sednout přes uličku. Podíval jsem se z okna a ke svému potěšení zjistil, že přichází asi nejvíc rozbitá část silnice na cestě ze školy, se kterou si řidiči moc hlavu nedělají a v klidu ji profrčí na max. Čertík v hlavě mi poradil, že mám sledovat babku, páč jestli tohle ustojí, tak by si to puštění možná i zasloužila. Takže jsem začal po očku sledovat. Autobus házel jak tatramatka při ždímání (Taky jste si vždycky jako malí sedli nahoru a dělali, že jedete na koni?), ale babka ne a ne se pustit nebo si sedout. Na konci toho úseku, uspokojená svým úspěchem, asi zapomněla na to, že autobusy musí stavět na semaforech, takže nezvládla prudkou deceleraci autobusu a málem si dala hlavičku o tyč. Potom si asi konečně uvědomila, že já ji nepustím a že stát není zrovna nejbezpečnější a sedla si na jedno z těch 3 volných míst přes uličku. Bohužel asi zahlédla, jak se snažím skrýt svůj smích, takže začala nadávat na tu dnešní nevychovanou mládež. Naštěstí jsem to měl už jen pár zastávek. Když jsem vystoupil z autobusu, tak jsem se ještě podíval oknem dovnitř a zjistil, že babča je asi aktivní členkou fotbalových rowides, protože to vypadalo, že se snaží vyrvat sedačku a prohodit ji na mě oknem...Někdy člověk potká fakt zvláštní lidi...
Po téhle "příhodě" jsem se radši šel uklidnit do Alberta a zkouknout pořádně nového sekuriťáka, kterého jsem letmo zahlédl dopoledne a vypadal docela zajímavě - černé brýle, šedivé vlasy na ježka, z fleku by mohl hrát v Rambovi pětce po boku Silviho. Nejdřív jsem pět minut hledal nějakou aspoň trochu měkčí housku, ale zase byly všechny tvrdé jak sedačka v tramvaji, takže jsem si radši vzal chleba a vydal jsem se k salámům pro nějaký ne moc zelený. Cestou jsem koukal všude možně, ale sekuriťák nebyl k nalezení. Nedá se nic dělat, dneska z toho asi nic nebude. Ale chyba lávky! Když jsem se prohraboval pár minut v tom kopci salámů, šunek a kdovíčeho ještě, poklepal mi někdo na rameno. Otočil jsem se a doufal, že je to třeba nějaká pěkná spolužačka, co mě tu poznala a bydlí někde nedaleko, ale byl to ON! Místní černý šerif v šedivém sáčku! Netvářil se ale moc přátelsky a zeptal se mě, co tam takovou dobu hledám. Slušně jsem mu odpověděl, že jenom hledám nějaký salám, který nebude zelený...No, přiznávám, že mi mohlo dojít, že asi nebude mít smysl pro humor, ale byla to jediná odpověď, které mě napadla. On mlčel a vypadal, že mě asi vyhodí skrz automatické dveře, tak jsem jen tak naslepo hrábl po salámu, ukázal mu ho, upaloval k pokladně a radši jsem se ani neohlédl. Když jsem platil, tak jsem viděl, že tam vášnivě diskutuje s tou paní, co tam balí salámy...Tak nevim, no...Snad tam nebude na dvěřích zítra moje fotka s nápisem "Vstup zakázán".:)
Fakt super den, no...Navíc nevím, jak udělat úkol na zítra a zapomněl naskenovat a poslat zadání ostatním členům týmu, takže zas budem jak největší ňoumové.:( Aspoň, že ten Senkor funguje...

Triko nebude, ale funguje mi Senkor!

Tak tričko ani karty nebudou.:( Je to dost velká škoda,no... Ale zase mi nechodily karty a nejsem Phil Gordon, abych dokázal vyhrát i se špatnými kartami...Zatím...No, ale na druhou stranu se mi podařilo zprovoznit svůj Senkor, který jsem dostal od Ježucha! Asi se ptáte, co to je za blbinu, tak vám to ve zkratce vysvětlím...Je to takový ten přenosný dívídí přehrávač, akorát to umí nejen přehrávat filmy, ale je tam i digitální a normální TV a pak nějaký hry, či co...No a tenhle stroj mi ležel tady v bytě už přes měsíc, akorát se na něj prášilo, takže když jsem ho dneska vzal, tak byl na něm centimetr prachu a vypadalo to, jak když v Praze napadne sníh. Protože se mi nechtělo učit, tak jsem si řekl, že se konečně kouknu, co v tom stroji je...A světe div se, naladil jsem jak normální, tak i digitální tv! Sice žádná hádé kvalita, ale co bych taky mohl chtít od takového čínského prďoly, no ne? Každopádně dneska to musím vyzkoušet v posteli, jaký tam je signál a taky, jak se s tím bude ležet. Ještě, že mám zítra školu až odpolko, páč určitě půjdu pozdě spát kvůli tomu a pak bych ráno zaspal. Na druhou stranu zítra asi budeme psát minitest z mikroekonomie...No, mohl bych se to konečně naučit, navíc ta paní, co nás učí, vypadá dost drsně...Takový Arnie v sukni a říkala, že ti, co eko opakují, to teď prostě udělají, i kdyby to do nás měla vmlátit...Takže pokud nebudou dávat Ačko, budu se v noci učit!

Konečně mám pas

Tak jsem se konečně odhodlal a došel si po 9 měsících pro pas. Jako zodpovědný člověk jsem uposlechl rady magistrátu a sjednal si schůzku přes internet na 12:30. Po obědě jsem se vydal naší skvělou MHD do víru velkoměsta. Na úřad jsem dorazil o 10 minut dříve, co kdyby náhodou paní chtěla jít na sváču a tak to moje číslo namačkala dřív...No, nenamačkala.:( Na řadu jsem se dostal v jednu a dalších 20 minut jsem tam seděl, protože nemohla najít můj pas a byla rychlá jak přejedený hroch. Ale pas mám a to je hlavní. Akorát teda nevím, co na tom stojí 600,-, protože to vypadá jako můj starý pas za dvě kilča s plastovou kartičkou vevnitř. :-/ Hlavně, že tam mám ty bijometrické údaje. Málem bych zapomněl, za chvíli budu hrát první turnaj univerzitní ligy v pokeru, tak se asi dost těším.;) Můžu vyhrát třeba tričko nebo karty! Snad mi budou chodit dobré karty, protože takové tričko s logem poker herny, to je vám panečku užitečná věc! Navíc jestli bude dobře sát tekutiny, tak bych ho mohl používat místo utěrky, protože jsem si zapomněl vzít do Prahy čisté a ty, které tu mám, už jsou tak trochu špinavé a voní tak trochu po syrečkách, což je zvláštní, protože jsem syrečky neměl už několik let. Tak mi držte palec!

Čínská doktorka a Zelda

Jak asi všichni víte, chodím už nějaký ten pátek na akupunkůru. Chodil jsem vždycky v pátek, ale protože mám žůžo rozvrh v pátek do čtyř, tak to nějak moc nestíhám. :( No, ale naštěstí jsem geniální dítě, takže jsem vykoumal, že tam můžu chodit každé úterý. Sice musím jezdit z Prahy, ale zdraví je přednější,ne?;) No, ale proč to všechno vysvětluju... Týden po týdnu do mě těch jehel píchala víc a víc, až jsem minule vypadal jak jehelníček pilné švadleny, a bláhově jsem si myslel, že to tím končí...Ale chyba lávky! Když jsem jí dneska řekl, že jsem celý rozlámaný z fotbalu z neděle, takže těch jehel dneska tolik nebude, tak se na mě jen tak usmála a nic neřekla...Mohlo mi dojít, že to znamená, že mě opíchá jak německej turista mladou cikánku na E55, ale nedošlo...No, bylo to, jak kdybych seděl pod šicím strojem a když jsem odcházel, tak jsem si přišel jak 80 letý důchodce. Teď už naštěsí ležím na kanapi a pařím Zeldu na wiičku...Řeknu vám, to je pařba!! Vůbec se od toho nemůžu odtrhnout, možná ani nepůjdu spát! :)

Blogíííísek je zase tu!!

Ano, je to tak... Blogíííísek iz bek! :-D Už je to skoro rok, co jsem přestal psát do blogísku na Myspacu, a musím říct, že mi to chybělo, takže jsem se odhodlal k radikálnímu kroku a založil nový blogísek. Navíc jsem o víkendu neměl co dělat, takže jsem si pročítal blogy na iDnes.cz a zjistil jsem, že už ji Jorge Paroubek má svůj vlastní blog, nějaká ta misska z roku 2003 a nebo ten prďola, co dělá u Vency na hradě zahradníka, či co... Tak co bych to byl za moderního člověka, abych si neznovuzrodil svůj online klenot, ne?