Důchodci

Teda řeknu vám, to byl zase den! V noci jsem snad do dvou zkoušel Senkora, takže je jasné, že se mi ráno do učení ani trochu nechtělo. Nakonec jsem se ale přemohl a našprtil jsem se úplně všechno na testík. Do školy jsem jel docela spokojen, že konečně budu mít čtyři bodíky z minitestu (poprvé za 3 semestry :-D). Nejdřív mě ale čekala angličtina, na kterou jsem nějak zapomněl udělat úkol. Naštěstí ta paní, co nás učí, vypadala, jako kdyby si před hodinou dala džojntíka. Takže na žádný úkol ani nedošlo. Já ji stejně moc nevnímal, protože jsem se už těšil, jak další hodinu napíšu takovej testík, že ho bude ukazovat jako vzor! Nojo, ale místo svérázné plnoštíhlé paní přišla nějaká cizačka s takovým divným popruhem. Takže testík žádný.:( Alespoň jsem uplatnil své znalosti v průběhu hodiny, ale body z toho žádný nebudou. Po cestě jsem si aspoň trochu zlepšil náladu v autobusu... Kupodivu byl skoro prázdný, takže jsem si sedl na mé oblíbené místo vpravo před tím kloubem, pěkně si natáhl nohy, hodil vedle sebe tašku, pustil muziku do uší a vytáhl časopis. Do autobusu skoro nikdo nenastupoval, takže jsem si nedělal starosti s tím, že bych se musel uskromňovat, protože proti směru jízdy stejně nikdo sedět nechce, no ne? Asi na druhé zastávce nastoupila taková už značně věkem opotřebovaná paní a stoupla si nade mne. Pořádně jsem se podíval po autobusu, abych se kdyžtak uskromnil, kdyby nebylo místo, ale zjistil jsem, že jsou obsazeny asi 4 sedačky a navíc vedle přes uličku byly 3 místa volná, takže jsem se v klidu vrátil ke čtení. Po chvíli mě vyrušilo nějaké brblání, tak jsem si ztlumil zvuk a slyšel, že babce se nelíbí, jak tu sedím, protože tam nemá místo, kam by si sedla. Znovu jsem se podíval po autobusu, abych zjistil, že všude kolem je místa na sezení tolik, že by se v pohodě uvelebil i Santa Klaus a jeho sobi. Takže jsem znovu zapnul iPod a četl. Po pár minutách to babku asi přestalo bavit, nebo si uvědomila, že ji neposlouchám, a přestala. Takhle vydržela asi deset minut a potom zase spustila ty samé kidy midy. Už mě to docela přestávalo bavit a začal jsem uvažovat o tom, že bych si přesedl někam jinam. Ale tohle místo fakt miluju, protože se tam dá dost pohodlně sedět a ani to moc neháže. Navíc jestli něco doopravdy nesnáším, tak to jsou důchodci, co chtějí pustit sednout, i když je všude kolem místa dost, takže jsem dal vyšší hlasitost a vykašlal se na ní. Ale pořád mi hlava nebrala, proč si kua nemůže sednout přes uličku. Podíval jsem se z okna a ke svému potěšení zjistil, že přichází asi nejvíc rozbitá část silnice na cestě ze školy, se kterou si řidiči moc hlavu nedělají a v klidu ji profrčí na max. Čertík v hlavě mi poradil, že mám sledovat babku, páč jestli tohle ustojí, tak by si to puštění možná i zasloužila. Takže jsem začal po očku sledovat. Autobus házel jak tatramatka při ždímání (Taky jste si vždycky jako malí sedli nahoru a dělali, že jedete na koni?), ale babka ne a ne se pustit nebo si sedout. Na konci toho úseku, uspokojená svým úspěchem, asi zapomněla na to, že autobusy musí stavět na semaforech, takže nezvládla prudkou deceleraci autobusu a málem si dala hlavičku o tyč. Potom si asi konečně uvědomila, že já ji nepustím a že stát není zrovna nejbezpečnější a sedla si na jedno z těch 3 volných míst přes uličku. Bohužel asi zahlédla, jak se snažím skrýt svůj smích, takže začala nadávat na tu dnešní nevychovanou mládež. Naštěstí jsem to měl už jen pár zastávek. Když jsem vystoupil z autobusu, tak jsem se ještě podíval oknem dovnitř a zjistil, že babča je asi aktivní členkou fotbalových rowides, protože to vypadalo, že se snaží vyrvat sedačku a prohodit ji na mě oknem...Někdy člověk potká fakt zvláštní lidi...
Po téhle "příhodě" jsem se radši šel uklidnit do Alberta a zkouknout pořádně nového sekuriťáka, kterého jsem letmo zahlédl dopoledne a vypadal docela zajímavě - černé brýle, šedivé vlasy na ježka, z fleku by mohl hrát v Rambovi pětce po boku Silviho. Nejdřív jsem pět minut hledal nějakou aspoň trochu měkčí housku, ale zase byly všechny tvrdé jak sedačka v tramvaji, takže jsem si radši vzal chleba a vydal jsem se k salámům pro nějaký ne moc zelený. Cestou jsem koukal všude možně, ale sekuriťák nebyl k nalezení. Nedá se nic dělat, dneska z toho asi nic nebude. Ale chyba lávky! Když jsem se prohraboval pár minut v tom kopci salámů, šunek a kdovíčeho ještě, poklepal mi někdo na rameno. Otočil jsem se a doufal, že je to třeba nějaká pěkná spolužačka, co mě tu poznala a bydlí někde nedaleko, ale byl to ON! Místní černý šerif v šedivém sáčku! Netvářil se ale moc přátelsky a zeptal se mě, co tam takovou dobu hledám. Slušně jsem mu odpověděl, že jenom hledám nějaký salám, který nebude zelený...No, přiznávám, že mi mohlo dojít, že asi nebude mít smysl pro humor, ale byla to jediná odpověď, které mě napadla. On mlčel a vypadal, že mě asi vyhodí skrz automatické dveře, tak jsem jen tak naslepo hrábl po salámu, ukázal mu ho, upaloval k pokladně a radši jsem se ani neohlédl. Když jsem platil, tak jsem viděl, že tam vášnivě diskutuje s tou paní, co tam balí salámy...Tak nevim, no...Snad tam nebude na dvěřích zítra moje fotka s nápisem "Vstup zakázán".:)
Fakt super den, no...Navíc nevím, jak udělat úkol na zítra a zapomněl naskenovat a poslat zadání ostatním členům týmu, takže zas budem jak největší ňoumové.:( Aspoň, že ten Senkor funguje...