Já vím, že to jsou Take That. Já vím, že je to sladkej popík. Ale prostě si na tom celý týden ulítávám. :-D Každý máme nějakou úchylku, ne? :)
sobota 8. března 2008
Týden náročný jak čip!
No, to byl zase divný týden. Ačkoliv se skoro nic zajímavého nedělo, tak jsem byl pořád v jednom kole. Ale pěkně popořádku. ;)
V neděli jsem totálně prokaučoval cestu do Prahy, protože jsem si zapomněl včas koupit místenku. No a vzhledem k tomu, že jsem dost líný a jestli něco nemám rád, tak je to stání v autobusu, rozhodl jsem se, že pojedu až v pondělí brzo ráno. Takže jsem celou neděli propařil na Wii a dostal se v Zeldě o dalších 5% dál.:-D Super postupy dělám, fakt že jo... Za 30h hraní jsem se dostal přesně do třetiny.:-D
V pondělí jsem jak vocásek už v sedm ráno seděl v autobusu směr Praha, abych za dvě hodiny v bytě zjistil, že se mi pokadil notebook a budu muset přeinstalovat Billa...Menším problémem bylo, že jsem v Praze neměl instalační DVD. Tak jsem se sebral a jel zase zpátky do Hradce. Fakt boží zábava, tohleto.
V úterý jsem tím pádem nemohl jít do školy, což mě doopravdy dosti mrzí. Na druhou stranu jsem se zase nechal pořádně napíchat, až jsem vypadal jak rozzuřený dikobraz. Potom hnedka honeeeem do Prahy, v půl osmé byla v plánu hopůdka.;) Bohužel mi trošku nevyšla cesta z pubu, protože jsem chytl nějaký špatný spoj a musel bych potom čekat 25 minut na tramvaj domů...Takže jsem se sebral a vyrazil po svých. Nejdřív jenom o zastávku dál... Nakonec z toho byla krásná romantická mrazivá procházka nočním Žižkovem a za půl hodiny jsem byl doma, dřív než kdybych jel tramvají.8-) To jsem zas měl dobrý nápad jednou.
Na středu jsem se fakt hoooodně těšil, protože jsem si jel koupit filtry na foťák a potom jsem měl v plánu vyrazit fotit po Praze. Když jsem vyrážel z bytu, tak bylo naprosto nádherně, modré nebe a docela i teplo. Než jsem dojel do města, tak se stačilo zatáhnout a jak jsem vystoupil z tramvaje začalo chumelit, vážně super. Nakonec se počasí umoudřilo a já vyrazil fotit. Vždycky jsem si chtěl vyfotit Prahu zezhora od Kyvadla, takže je jasné, že moje první kroky směřovaly tam. Jako na potvoru se zase zatáhlo a chvíli po tom, co jsem tam dorazil začalo zase chumelit! Na začátku března! No fuj! Ale nechtěl jsem se vzdát, takže jsem zasedl na zábradlí, čekal, až přejdou mraky, a při tom se díval na Prahu. Po chvíli se na mě štěstí usmálo a vykouklo slunce a mraky odešly, takže jsem udělal pár fotek a mazal dolů, protože jsem si chtěl udělat fotky z nábřeží a slunce už pomaloučku zapadalo. Domů jsem nakonec dorazil asi o půl šesté, promrzlý jak eskymák, který usnul na záchodě, a maximálně uchozený. Ale fotky se docela povedly, takže jsem spokojen. Ve čtvrtek mě ale čekal konečně ten minitest z mikroekonomie, takže jsem studoval jak šprt na speedu.
Mega-naučen jsem ve čtvrtek vyrazil do školy. Ještě jsem si to chtěl projít cestou do školy, ale zase jsem natrefil na autobus, co zažil premieru Majora Zemana, takže jsem byl rád, že jsem dokázal jakž takž stát a nelítat přes celý autobus. Ve škole jsem zase perlil a test snad napsal na plný počet. Akorát si začínám myslet, že mě moji spolustudenti z hodin ekonomie nemají moc rádi, protože když oni něco neví, tak ta paní se zeptá mě a pak říká, jak jsem ekonomický odborník a podobné kidy. Ale dost logicky už to musím umět i pozpátku, když se to učím už rok a půl skoro, no ne?:-D Jenže jim to asi nedochází.:(
V pátek jsme zase megagenialně koupili s Majákem místenky, takže jsme cestou domů ani nemuseli stát, i když tentokrát stálo asi jen 5 lidí, což není moc...Škoda, ale snad to za týden bude lepší.
Mno a celý dnešek se jen válím doma a dospávám to, co jsem přes týden nestihl...Taky koukám na filmy a říkám si, že bych měl dělat něco do školy. Ale znáte to, proč dělat věci do školy dřív než den před deadline, že?:-D
V neděli jsem totálně prokaučoval cestu do Prahy, protože jsem si zapomněl včas koupit místenku. No a vzhledem k tomu, že jsem dost líný a jestli něco nemám rád, tak je to stání v autobusu, rozhodl jsem se, že pojedu až v pondělí brzo ráno. Takže jsem celou neděli propařil na Wii a dostal se v Zeldě o dalších 5% dál.:-D Super postupy dělám, fakt že jo... Za 30h hraní jsem se dostal přesně do třetiny.:-D
V pondělí jsem jak vocásek už v sedm ráno seděl v autobusu směr Praha, abych za dvě hodiny v bytě zjistil, že se mi pokadil notebook a budu muset přeinstalovat Billa...Menším problémem bylo, že jsem v Praze neměl instalační DVD. Tak jsem se sebral a jel zase zpátky do Hradce. Fakt boží zábava, tohleto.
V úterý jsem tím pádem nemohl jít do školy, což mě doopravdy dosti mrzí. Na druhou stranu jsem se zase nechal pořádně napíchat, až jsem vypadal jak rozzuřený dikobraz. Potom hnedka honeeeem do Prahy, v půl osmé byla v plánu hopůdka.;) Bohužel mi trošku nevyšla cesta z pubu, protože jsem chytl nějaký špatný spoj a musel bych potom čekat 25 minut na tramvaj domů...Takže jsem se sebral a vyrazil po svých. Nejdřív jenom o zastávku dál... Nakonec z toho byla krásná romantická mrazivá procházka nočním Žižkovem a za půl hodiny jsem byl doma, dřív než kdybych jel tramvají.8-) To jsem zas měl dobrý nápad jednou.
Na středu jsem se fakt hoooodně těšil, protože jsem si jel koupit filtry na foťák a potom jsem měl v plánu vyrazit fotit po Praze. Když jsem vyrážel z bytu, tak bylo naprosto nádherně, modré nebe a docela i teplo. Než jsem dojel do města, tak se stačilo zatáhnout a jak jsem vystoupil z tramvaje začalo chumelit, vážně super. Nakonec se počasí umoudřilo a já vyrazil fotit. Vždycky jsem si chtěl vyfotit Prahu zezhora od Kyvadla, takže je jasné, že moje první kroky směřovaly tam. Jako na potvoru se zase zatáhlo a chvíli po tom, co jsem tam dorazil začalo zase chumelit! Na začátku března! No fuj! Ale nechtěl jsem se vzdát, takže jsem zasedl na zábradlí, čekal, až přejdou mraky, a při tom se díval na Prahu. Po chvíli se na mě štěstí usmálo a vykouklo slunce a mraky odešly, takže jsem udělal pár fotek a mazal dolů, protože jsem si chtěl udělat fotky z nábřeží a slunce už pomaloučku zapadalo. Domů jsem nakonec dorazil asi o půl šesté, promrzlý jak eskymák, který usnul na záchodě, a maximálně uchozený. Ale fotky se docela povedly, takže jsem spokojen. Ve čtvrtek mě ale čekal konečně ten minitest z mikroekonomie, takže jsem studoval jak šprt na speedu.
Mega-naučen jsem ve čtvrtek vyrazil do školy. Ještě jsem si to chtěl projít cestou do školy, ale zase jsem natrefil na autobus, co zažil premieru Majora Zemana, takže jsem byl rád, že jsem dokázal jakž takž stát a nelítat přes celý autobus. Ve škole jsem zase perlil a test snad napsal na plný počet. Akorát si začínám myslet, že mě moji spolustudenti z hodin ekonomie nemají moc rádi, protože když oni něco neví, tak ta paní se zeptá mě a pak říká, jak jsem ekonomický odborník a podobné kidy. Ale dost logicky už to musím umět i pozpátku, když se to učím už rok a půl skoro, no ne?:-D Jenže jim to asi nedochází.:(
V pátek jsme zase megagenialně koupili s Majákem místenky, takže jsme cestou domů ani nemuseli stát, i když tentokrát stálo asi jen 5 lidí, což není moc...Škoda, ale snad to za týden bude lepší.
Mno a celý dnešek se jen válím doma a dospávám to, co jsem přes týden nestihl...Taky koukám na filmy a říkám si, že bych měl dělat něco do školy. Ale znáte to, proč dělat věci do školy dřív než den před deadline, že?:-D
neděle 2. března 2008
Emma je tu!
Od pátku všude na internetu čtu a v televizi slyším o té Emmě. Že to prý bude úplně mega vítr a tak... No přiznám se, že nejdřív jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, protože tenkrát, jak řadil ten prďola Kyril, to v Hradci bylo spíš jako takový mírný vánek... Asi jsem to krapet podcenil, takže mám teď kupu zážitků.:-D Začněme pěkně od začátku...
Dopoledne jsem měl jet k tatovi vlakem, protože zase potřeboval něco kutit s počítačem a já jsem známý ajťák, že? Takže jsem v poledne vyrazil na vlak. Když jsem přišel na nádraží, tak mi přišlo trochu zvláštní, že je tam tolik čekajících lidí, ale řekl jsem si, že asi v Praze dávají něco zadarmo, tak všichni vyjeli do velkoměsta...Ale když jsem uviděl tu tabuli, kde jsou napsané odjezdy vlaků, tak jsem na to koukal jak ostravák na bílý sníh, protože u všech vlaků bylo alespoň 50 minut zpoždění. Prý kvůli té Emmě. Takže jsem se otočil a pelášil domů přemluvit maminu, aby mě do Kostelce hodila. Naštěstí měla dobrou náladu, takže za 40 min už jsem byl v Kostelci.;) Za další hodinu už jsem seděl s tatou v autě a frčeli jsme směr Hradec, páč jsem geniální syn a všechno jsem stihl vykutit dost rychle.
Další střet s Emmou jsem zažil večer cestou do hospody. Z okna to už vypadalo docela klidně, takže jsem vyrazil jen tak v mikině a jarní bundě. Naštěstí jsem měl u mikiny i u bundy kapucu, které jsem si nasadil ihned po vyjití z domu. Tak do půli cesty to bylo docela v pohodě, potom ale zhoustl děšť a zesílil vítr, takže jsem měl docela co dělat, abych udržel směr. Naštěstí jsem šel na dobré straně ulice, takže jediný větší problém byl, když jsem měl jít kolem mezery mezi činžáky. Nakonec jsem to zvládl, ale šel jsem, jak kdybych měl v sobě deset piv, tři vodky a dva rumy. Potom už naštěstí cesta probíhala v pohodě až na místo, jenom jsem dost zmokl.
Poslední a jediná kladná zkušenost s Emmou byla cestou domů. Už nepršelo a vítr foukal docela teplý, takže jsem si cestu docela užil. Jen jsem tak plul ulicí a představoval jsem si, že jsem plachetnice na širém moři. Fakt to byla docela sranda, jen tak se zmítat v poryvech větru a pomalu jít domů.;) Bohužel, když jsem přišel před dům, uviděl jsem značku před domem, jak se nebezpečně kácí na dům, jak kdyby vypila flašku absinthu. Takže jsem musel opět zapojit své skryté kutilské vlohy a značku jsem natočil na chodník, takže teď nespadne na dům. Maximálně do ní narazí hlavou nějaký cyklista, co jede po chodníku v protisměru. Ale ten si to zaslouží, protože který debil by vyjel v tomhle počasí a navíc do jednosměrky, no ne?
Dopoledne jsem měl jet k tatovi vlakem, protože zase potřeboval něco kutit s počítačem a já jsem známý ajťák, že? Takže jsem v poledne vyrazil na vlak. Když jsem přišel na nádraží, tak mi přišlo trochu zvláštní, že je tam tolik čekajících lidí, ale řekl jsem si, že asi v Praze dávají něco zadarmo, tak všichni vyjeli do velkoměsta...Ale když jsem uviděl tu tabuli, kde jsou napsané odjezdy vlaků, tak jsem na to koukal jak ostravák na bílý sníh, protože u všech vlaků bylo alespoň 50 minut zpoždění. Prý kvůli té Emmě. Takže jsem se otočil a pelášil domů přemluvit maminu, aby mě do Kostelce hodila. Naštěstí měla dobrou náladu, takže za 40 min už jsem byl v Kostelci.;) Za další hodinu už jsem seděl s tatou v autě a frčeli jsme směr Hradec, páč jsem geniální syn a všechno jsem stihl vykutit dost rychle.
Další střet s Emmou jsem zažil večer cestou do hospody. Z okna to už vypadalo docela klidně, takže jsem vyrazil jen tak v mikině a jarní bundě. Naštěstí jsem měl u mikiny i u bundy kapucu, které jsem si nasadil ihned po vyjití z domu. Tak do půli cesty to bylo docela v pohodě, potom ale zhoustl děšť a zesílil vítr, takže jsem měl docela co dělat, abych udržel směr. Naštěstí jsem šel na dobré straně ulice, takže jediný větší problém byl, když jsem měl jít kolem mezery mezi činžáky. Nakonec jsem to zvládl, ale šel jsem, jak kdybych měl v sobě deset piv, tři vodky a dva rumy. Potom už naštěstí cesta probíhala v pohodě až na místo, jenom jsem dost zmokl.
Poslední a jediná kladná zkušenost s Emmou byla cestou domů. Už nepršelo a vítr foukal docela teplý, takže jsem si cestu docela užil. Jen jsem tak plul ulicí a představoval jsem si, že jsem plachetnice na širém moři. Fakt to byla docela sranda, jen tak se zmítat v poryvech větru a pomalu jít domů.;) Bohužel, když jsem přišel před dům, uviděl jsem značku před domem, jak se nebezpečně kácí na dům, jak kdyby vypila flašku absinthu. Takže jsem musel opět zapojit své skryté kutilské vlohy a značku jsem natočil na chodník, takže teď nespadne na dům. Maximálně do ní narazí hlavou nějaký cyklista, co jede po chodníku v protisměru. Ale ten si to zaslouží, protože který debil by vyjel v tomhle počasí a navíc do jednosměrky, no ne?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
